WANDERVOGEL

Moji rakev ať nese šest našich nejlepších a nejkrásnějších chlapců. Než budu muset jít, nechte mě s nimi o samotě hodinu nebo celou noc. Pokud budu mezi nimi, vím, že jsem naživu, přestože je moje tělo mrtvé.

Heinz Rutha. Už jste to jméno někdy slyšeli? Že ne? To nevadí, za sto let si na vás taky nikdo nevzpomene. Alespoň pokud váš příběh neobjeví Wandervogel – skupina okouzlujících jinochů s postarším vedoucím, kteří si pro vás nacvičili příběh o lásce, kamarádství a fašismu. Píše se rok 1918 a sudetští Němci se ocitají ve státě, v němž nechtějí být. Kdo uchrání posvátnou domovinu před českým agresorem? Obtížného úkolu se ujímá Heinz Rutha, jenž vidí cestu k emancipaci skrze výchovu elitní skupiny mladých chlapců – Männerbundu, který se má stát vládnoucí vrstvou budoucího sudetoněmeckého státu.

Život sudetoněmeckého národovce Heinze Ruthy, nedobrovolného aktéra největšího homosexuálního skandálu první republiky, je výchozím bodem pro scénickou kompozici kombinující prvky dokumentárního a fyzického divadla. Intimní válečný deník, autentické policejní protokoly a historicko-politické projevy se prolínají s osobní zkušeností performerů a vytvářejí napětí mezi minulými a současnými významy pojmů, na nichž Rutha budoval své představy o ideálním společenství. Co dnes znamenají sexualita, tělo, stát, fašismus, příroda, krása?

Inscenace je inspirována knihou Marka Cornwalla Čertova zeď.

Koncept, scénografie, režie: Jan Mocek
Vytvořeno ve spolupráci, hrají: Tomáš Janypka, Philipp Schenker, Matěj Šumbera, Arseniy Mikhaylov, Václav Němec
Hudba: Matouš Hekela
Zvuk, světlo: Ondřej Růžička
Produkce: Táňa Švehlová, SixHouses z.s.
Dramaturgická spolupráce: Sodja Lotker
Pohybová spolupráce: Jaro Viňarský
Foto: Adéla Vosičková
Poděkování: Mark Cornwall, Jan Hofman, Lucia Škandíková

Inscenace vznikla ve spolupráci s Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR, Nakladatelstvím Academia a Pražským divadelním festivalem německého jazyka.

Projekty Jana Mocka se pohybují na hranici divadla a vizuálního umění. Ve svých performancích kombinuje prvky popkultury, politiky a dokumentu a zaměřuje se v nich na současná témata. Zářící město (2015), Shadow Meadow (2017), Fatherland (2018), Virtual Ritual (2019), I am the problem (2020), Present: Perfect (2021), Krajina s bažantem, zajícem a srnkou (2022) jsou jeho poslední inscenace, které se objevily jak na tuzemských, tak na zahraničních festivalech např.: Fast Forward Dresden, Submerge Digital Arts Festival, 4+4 dny v pohybu, Use the City Košice ad.. Své projekty uvádí spolu s Táňou Švehlovou v rámci vlastní produkční platformy SixHouses. Je členem platformy In-Situ.
https://janmocek.org/

"Sexualita, tělo, stát, nacionalismus, příroda a krása. Je možné to všechno vměstnat do jednoho večera a vyhnout se lacinosti? Režisér Jan Mocek to umí. Publiku divadla Alfred ve dvoře naservíroval formálně svěží, obsahově hutný kus alternativního činoherně-pohybového divadla, ve kterém ožívá osud sudetoněmeckého politika a vedoucího mládežnického oddílu Heinze Ruthy a skrze něj pak plejáda těchto témat." - Lucie Kocourková, Divadelní noviny