WANDERVOGEL

Moji rakev ať nese šest našich nejlepších a nejkrásnějších chlapců. Než budu muset jít, nechte mě s nimi o samotě hodinu nebo celou noc. Pokud budu mezi nimi, vím, že jsem naživu, přestože je moje tělo mrtvé.

Píše se rok 1918. Sudetští němci se ocitají ve státě, ve kterém nechtějí být. Charismatický vedoucí mládežnického oddílu Wandervogel Heinz Rutha vidí cestu k emancipaci skrze výchovu elitní skupiny mladých chlapců. Männerbundu, který se stane vládnoucí vrstvou budoucího sudetoněmeckého státu založeného na spannistických principech. Dnes již téměř zapomenutý, ale ve své době velmi známý politik Heinz Rutha, byl vycházející hvězdou sudetoněmeckého hnutí v meziválečném Československu. Henleinovu SdP dokonce navenek reprezentoval jako ministr zahraničí. Jeho život, ve kterém o paradoxy není nouze, je výchozím bodem pro scénickou kompozici Wandervogel, která se odvážným způsobem snaží nahlédnout genezi idejí, které se později zhmotnily ve společenskou katastrofu. Paralelně k historickému námětu, který je inspirován knihou Marka Cornwalla Čertova zeď, pracuje režisér Jan Mocek a kolektiv performerů s vlastními intimní zkušenostmi a hledají současné významy pojmů, na kterých Rutha budoval své představy o ideálním společenství. Co dnes znamená sexualita, tělo, stát, fašismus, příroda, krása?

Koncept, scénografie, režie: Jan Mocek
Vytvořeno ve spolupráci, hrají: Tomáš Janypka, Philipp Schenker, Matěj Šumbera, Arseniy Mikhaylov, Václav Němec
Hudba: Matouš Hekela
Zvuk, světlo: Ondřej Růžička
Produkce: Táňa Švehlová, SixHouses z.s.
Dramaturgická spolupráce: Sodja Lotker
Pohybová spolupráce: Jaro Viňarský
Foto: Adéla Vosičková
Poděkování: Mark Cornwall, Jan Hofman, Lucia Škandíková

Inscenace vzniká ve spolupráci s Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR, Nakladatelstvím Academia a Pražským divadelním festivalem německého jazyka.

Projekty Jana Mocka se pohybují na hranici divadla a vizuálního umění. Ve svých performancích kombinuje prvky popkultury, politiky a dokumentu a zaměřuje se v nich na současná témata. Zářící město (2015), Shadow Meadow (2017), Fatherland (2018), Virtual Ritual (2019), I am the problem (2020), Present: Perfect (2021), Krajina s bažantem, zajícem a srnkou (2022) jsou jeho poslední inscenace, které se objevily jak na tuzemských, tak na zahraničních festivalech např.: Fast Forward Dresden, Submerge Digital Arts Festival, 4+4 dny v pohybu, Use the City Košice ad.. Své projekty uvádí spolu s Táňou Švehlovou v rámci vlastní produkční platformy SixHouses. Je členem platformy In-Situ.
https://janmocek.org/