REUNION

Po třech dekádách mlhavé odmlky se znovu sejde pár starších chlapců nad loutkami a objekty, se kterými si hráli s radostí zamlada. Přidají několik drobných představ o tom, jak se visuálně zabavit skrze loutkový portál.

Petr Nikl, František Petrák, Tomáš Volkmer, Tomáš Absolon jsou osobnosti, které se projevují autorsky a samostatně především jako výtvarníci. Zažehli však v sobě již za studií na střední škole jiskru pro marionety pimprlata a jím podobné visuální objekty. Ty jim učarovali natolik, že si sami pro
sebe stvořili soukromý svět živých obrazů a předmětů, které v mezičasí ožívají za portálem loutkového divadla osobitými kreacemi. Vystupují spolu zásadně nepravidelně, aby setrvačnost neproměnila jejich zábavu v úmornou práci.

Divadlo Mehedaha vzniklo v roce 1985 z okruhu přátel výtvarníků, jejichž výtvarné pokusy samovolně přerostly v loutkové performance. Jádrem performancí jsou vizuálně hudební kreace, příležitostně provozované v bytech, na vernisážích, při různých setkáních, ale i v divadlech. Nejčastějšími produkcemi jsou balety, tance, skeče a drobné absurdity. Divadlo nemá soubor ani žádné hry. Na každé vystoupení najímá nové spolupracovníky (i náhodně). Kooperuje s mnoha jednotlivci a hudebníky, jde mu spíš o jakýsi koncentrovaný happening, vycházející vždy z momentální situace. Loutkami jsou buď vlastní výtvory, nebo to, co se octne ve stále se rozšiřujícím inventáři hraček, vycpaných zvířat, strojků a různé veteše. Ale i řada klasických marionet. Nejčastěji se hraje právě marionetovým způsobem vedení loutek, ale v poslední době podoba klasického "kukátka" přerůstá v performanci s maskami, převleky, věcmi a jejich stíny.

Divadlo Mehedaha nevypráví konkrétní příběhy. Hraje jeden nekonečný příběh zjevování a mizení. Hraje se se vším, jediným scénografem je svět. Věci tak, vyvázány ze zažitých vztahů, osamostatňují se ve vlastní přízraky, asociují to, co zrovna komu připomenou. Žádný z těch tanců čí her nemá jiný motiv, než právě jen hru.