HOPI-LAND

Umí člověk komunikovat s vesmírem? Jak by vypadala první návštěva mimozemšťanů? A co když tu už byli?

Hopi-land je mozaikou záhadných vesmírných jevů a důkazů o existenci mimozemských kultur. Tvůrčí tým, inspirován Dänikenovými knihami jako Poselství z roku 2118 nebo Vzpomínky na budoucnost, zhmotňuje souvislosti, které si člověk utváří mezi zdánlivě nesouvisejícími fakty. Zkoumá, jak nás ovlivňuje touha být obklopen mystikou a proč má lidská mysl tendenci za sebe řetězit informace, které spolu nesouvisí.

V PŘEDSTAVENÍ SE MÍSTY VYUŽÍVAJÍ VÝRAZNÉ SVĚTELNÉ EFEKTY, INSCENACE TUDÍŽ NENÍ VHODNÁ PRO NEMOCNÉ EPILEPSIÍ.

Einstein správně řekl, že je málo těch, kteří se dívají vlastníma očima a cítí vlastním srdcem. Přezkoumejme tedy známé skutečnosti a objevme v nich zcela jiný význam v novém kontextu.

Hopi-land je autorskou inscenací studentů DAMU spojující slovo, pohyb a prvky dokumentárního divadla.

“Před mnoha tisíciletími, v době kamenné, kroužila kolem naší planety obrovská kosmická loď. Skupina mimozemšťanů se chovala jako etnologové. Studovala některé kmeny, naučila se jejich jazyky, poskytla jim užitečné rady a potom se s nimi rozloučila. Tato návštěva E. T. se stala výchozím bodem všech světových náboženství. Z mimozemšťanů se v očích našich předků stali “bohové”. To nejsou žádné spekulace nebo ničím nepodložené hypotézy, jde o fakty doložitelné skutečnosti. Každý rozumný člověk nutně dojde ke stejnému závěru. Kdo chce vědět, ten ví.”
Erich von Däniken

Režie: Viktorie Vášová
Scénografie: Natálie Rajnišová
Hrají: Maëlane Auffray, Martin Belianský, Bára Bočková, Vojtěch Vondráček
Produkce: Ludmila Veřtátová, Jana Takáčová

Viktorie Vášová (*1991)
Po absolvování hudební sekce Gymnázia Jana Nerudy studovala informatiku na Matematicko- fyzikální fakultě UK, kde dokončila bakalářské studium. Během magisterského studia však přešla na DAMU, kde v současné době studuje obor režie na Katedře alternativního a loutkového divadla. Se Zuzanou Scerankovou spolupracovala na pohyblivých instalacích Příliv a odliv (Pražské Quadriennale, 2015) a Coal miners visit Hades’ underworld (Festiwal Nowej Scenografii, Katowice, 2015). Je spoluautorkou inscenace UŽ (Buranteatr, 2016), ADA (Venuše ve Švehlovce, 2017), která byla uvedená také na festivalu V4 v Nitře a Patriarch's autumn v Rize, a 49 barů (DISK, 2017). Je aktivní členkou tvůrčí skupiny 8 lidí zabývající se zásahy do veřejného prostoru reagující na aktuální společenská témata na pomezí divadla a performance.

Natálie Rajnišová (*1994)
Po dokončení Gymnázia Jana Nerudy (francouzské sekce) byla v roce 2013 přijata na Katedru alternativního a loutkového divadla (DAMU) obor scénografie, nyní je v magisterském programu. Během studií vytvořila spolu s Eliem Dumasem autorskou performance Chambre of minds (MeetFactory) zkoumající filmový analogový materiál. V roce 2016 byla scénografkou a spoludramaturgyní představení S k o n č í t o ú s t a (DISK) v režii Jiřího Adámka. Ve stejném roce vznikl projekt PAVILON (DISK) v autorském týmu s Anežkou Kalivodovou a Mikolášem Zikou. Také byla spoluautorkou projektu Theatre concert (DISK). Od roku 2015 spolupracuje s režisérským triem Lukáš Brychta, Štěpán Tretiag a Kateřina Součková na imerzivních představeních. Inscenace Pomezí dostala v roce 2017 cenu kritiky za scénografii.