HANGING

Zavěšená instalace Hanging je hledáním vztahů mezi objektem, zvukem, světlem, pohybem a rituálem v prostředí divadla. Snaha vytvořit obraz světa pomocí hledání symbolických souvislostí mezi jednotlivými atomy, molekulami, objekty, planetami. Zavěšení, vznášení, levitace objektů v prostoru navozuje pocit odlehčení a umožňuje vytržení objektu z běžných souvislostí se záměrem vytvoření autonomního systému - mikrokosmu instalace.

Jedná se o remake instalace, provedené během autorova rezidenčního pobytu na Renselaer Polytechnic Institute v městě Troy, New York, U.S.A.,
roku 2002. Soubor osmi objektů je ozvučen snímači, zvuk je procesován pomocí programu Max /MSP a je distribuován do 4 kanálového systému.

Původní obsazení:
Jessie Stilles: software design
Michael Delia: hudební a výtvarná spolupráce
Martin Janíček: autor projektu, instalace, koncepce zvukového a vizuálního zpracování

Současné obsazení:
Ladislav Železný: software design - Max/MSP, zvuková spolupráce
Martin Janíček: koncepce vizuálního a zvukového zpracování

Martin Janíček (*1961, Praha, Československo) je zvukový umělec, sochař a hudebník. Zkoumá akustické kvality různých materiálů a vytváří vlastní hudební nástroje, interaktivní zvukové objekty a instalace. Charakterizuje ho site-specific přístup k práci, od roku 2000 je členem občanského sdružení mamapapa (interaktivní a site-specific projekty, vzdělávání v oblasti světelného a zvukového designu, divadlo jako sociální akt). S o.s. mamapapa realizoval řadu významných lokálních i mezinárodních projektů: Srdce PQ 2003, Industriální Safari, Kladno 2005, Proroci písma 2006-2009, Construcktion-Connextion 2007, Phonart Lost Languages 2010 - 2011.

Ladislav Železný (*1979) je autor zvukových instalací, performer a multimediální umělec. Narodil se v Jindřichově Hradci a žije a pracuje v Praze. Vystudoval intermediální školu PaedDr. Jana Svobody, Fakultu výtvarných umění VUT v Brně v ateliéru video a multimédia u Keiko Sei, Peter Rónaie a Richard Fajnora. kde později působil jako technický asistent pro zvukové aplikace a externí pedagog. V současné době pracuje jako zvukový designer slovesné umělecké tvorby v Českém rozhlase a jako hudební režisér a redaktor programu Radiocustica.

“Martin Janíček otevírá ze strany výtvarných a hudebních aktivit problematiku synestezie. Může navázat na umělecké fenomény jako barevná hudba, Gesamtkunstwerk, multimedialita. Nejedná se však o exaltovanou multimediální show 60. let 20. století, ale o jakýsi paradoxní ústup od performativity. Performovat znamená cosi konat, jak gesty, tělem či v jazykovém kódu. Performance, či performativ (J.L.Austin) způsobuje změnu kvality či stavu reality. To je někdy výsledkem i Janíčkových zásahů (rozřezání skla diamantem v akci Přetížení). Často však jde spíše o jakési potvrzování daného stavu, průzkum, rozpoznávání specifických smyslových a fyzikálních kvalit věcí či prostoru. Tyto kvality jsou pak pouze zdůrazněny, vyjmuty, prezentovány (Odraz 808, skladba vzniklá na základě kompozice zvuků určité architektury). Zvuk či obraz je mnohdy nalezen jako specifická kvalita místa (Janíček se angažuje ve sdružení mamapapa, zabývajícím se interaktivními a site-specific projekty). Jindy vznikají konstrukčně náročné objekty, které umožňují různým materiálům, aby vyjádřily své specifické kvality (zvukové, obrazové, pachové, taktilní atd.). Témata těchto realizací mají mnohdy archetypální povahu (krajina apod.), která je vtělena do symbolu či struktury, přičemž obojí má v tomto případě časový rozměr. Tato časovost se spojuje se snahou o rozšíření citlivosti a působnosti smyslů; některé Janíčkovy „aparáty“ připomínají barokní experimenty, známé například z výzkumů Athanasia Kirchera. Tyto experimenty spadaly do oblasti dobové „magie“, což představuje i jeden z klíčů k porozumění dílu Janíčka. Jedná se o magii míšení různých elementů, míšení viditelného a neviditelného, vnímaného a cítěného.” - Václav Hájek, Artlist