ČTVRTÁ OPICE

Technologické mystérium podle Marshalla McLuhana, Cesty do pravěku, Kosmovy kroniky, Davida Lynche a dalších. Groteska o nepodařeném věštění budoucnosti, cestování časem a informacích uložených v buněčné paměti.

“Stává se Vám, že sedíte pohodlně na pohovce a nemůžete dosáhnout na stůl třeba pro ovladač nebo sušenku? S touto robotickou rukou se Vám změní život. Nemusíte se nahýbat nebo dokonce vstávat z pohovky. Jednoduše si pořiďte tuto robotickou ruku, která má v sobě chytrý mechanismus, který Vám umožní podat cokoli ze stolu. Palec je nepohyblivý, ostatními prsty manipulujete pomocí táhla.” Dárkáček: robotická ruka.

Věštění vykládá budoucnost s vírou, že ji lze zahlédnout. Nabízí ale jen fragmenty šifrovaných zpráv, náznaků, či obrazů a nejčastěji zcela mylné přečtení sudby. Ocitá se v časoprostorovém ohnisku, v němž předešlé, současné i budoucí splývá v jedno. Obrysy budoucnosti zahlédnout nelze, ani tehdy, kdy už se v ní vlastně naplno ocitáme nebo nám vydává své poselství. Touha nahlédnutí budoucnosti se snoubí se vzýváním technologie. Ta v tomto duchu nabývá podoby kvazi-náboženství, v němž dochází k technologickému rozšiřování těla, vědomí a transformaci jedince. Chrámovou oponu trhá robotická ruka.

Každý systém dříve či později podléhá vlastnímu zhroucení. Tento konec může být tragický, náhlý, ale nikdy jedinečný. Odkazy nalézáme v jeskynních malbách, zkamenělých kostech, i ve vlastní buněčné paměti.

Čtvrtá opice Shizaru je poslední z moudrých opic známého buddhistického vyobrazení trojice opic se zakrytýma očima, ušima a ústy. Shizaru znázorňuje heslo “nečiním zlo”, ale na obrazech či sochách většinou chybí. Zlo, které konáme, sami nevidíme, jelikož si tak jako známější opice Mizaru a Kikazaru zacpáváme oči i uši.

Připravili: Procházka, Švábová, Kalivodová, Svatoš, Hybler, Ganfield, Jiřička, Dörner, Brejcha, Zika, Pospíšil
Produkce: Jedefrau.org

Premiéra: 19. 11. 2019, Alfred ve dvoře

Handa Gote Research & Development se věnuje experimentování s dramaturgií, začleňování nedivadelních prvků do své práce a vývojem vlastního pojetí post-dramatického a post-spektakulárního divadla. Dlouhodobě se inspiruje vědou a technikou. Skupina provádí kontinuální výzkum divadelní řeči, laboratorní práci v oboru zvukového a světelného designu, při současném zpochybňování výše zmíněných disciplín. V letech 2019 - 2021 jsou rezidentním souborem divadla Alfred ve dvoře.

Recenze, kritiky, ohlasy:

"Zrýchľujúca sa hektická doba so sebou prináša pocit neustáleho nedostatku času. Namiesto vyváženej stravy sa tak dopujeme vitamínmi, ktoré zapíjame nutrične plnohodnotným nápojom. Vyvrcholenie prichádza v momente, keď sa objaví robotická ruka budúcnosti, aby stelesnila uľahčenie si života a smerovanie k čoraz väčšej pohodlnosti." - Ivana Hlubinová, Taneční aktuality.

„Podstatná část kouzla inscenace spočívá ve schopnosti kombinovat soustředěnou vážnost s počínáním na první pohled zcela absurdním. Což ostatně není poloha typická pouze pro Čtvrtou opici, ale i pro většinu dalších opusů Handa Gote.“ – Vladimír Mikulka, SAD 1/2020.