SUPER 8 LIVE PERFORMANCE
8/16 mm
|
Út | 22 | duben 20:00 |
vstupenky |
Divoká a dynamická multimediální performance založená na nalezeném filmovém materiálu formátu Super8, který Martin Klapper přepracoval za pomoci takových mechanických a chemických postupů,jako je bělení, tónování, ruční malování, vyškrabování a vrstvení. Tento filmový materiál je při projekci juxtaponován, rearanžován, dekonstruován a ručně manipulován Martinem Ježkem v závislosti na živém soundtracku vytvářeném Martinem Klapperem pomocí ozvučených předmětů, hraček a live-electronics.
m.s. energoprojekt (1998, 11min., S8, col)
Poslední leče středočeských mysliveckých sdružení vynikají mimořádnou krutostí. Myslivců je při nich totiž několikanásobně více, než zvěře v revíru(je-li tam vůbec nějaká). Myslivci pak z nedostatku příležitosti začnou pálit zběsile po všem, co se hýbe. Tentokrát se stal jejich
obětí sám tvůrce, který si taktéž vyrazil na lov-ovšem beze zbraní. Svůj útěk před myslivci pečlivě zaznamenává svou ruční kamerou. „Kdybys tak náhodou měl pocit,že jsi sám!“ Vzácný originál materiálu FOMACHROM s purpurovým posuvem barevného spektra.
N.Y.1995 (1997, Super 8, barva, 7 min)
Deníkově cestopisný film z první cesty autora za Velkou Louži, natočen striktně metodou “střihu v kameře”, pozoruhodný (mimo jiné) téměř totální absencí lidského elementu v denních i nočních záběrech z Metropolis U.S.A. Na doprovodné zvukové stopě zazní skladba „ In Her Room (live)“ skupiny The Seeds z roku 1967.
PUSINKY´99 (1999, Super 8, barva, 5 min)
Insitně popartová oslava ženství ztvárněná rudimentární pookénkovou animací bez dodatečného střihu, pod silným podprahovým vlivem obou Vídenských škol, hudební i filmové.Soundtrack vytvořen autorem nenáročným způsobem přímo na magnetofonovou kazetu.
Beseda (1999, Super8, b/w, 15 min)
První Ježkův pokus o parazitický přístup k jinému filmovému dílu (Divoké včely, rež. Bohdan Sláma) skončil po cca 20 min. vykázáním obou záškodníků (Halousek, Ježek) z filmového placu. Torza těchto fragmentů Ježek zmnožil multiexpozicemi a vřadil do homogenního a mnohovrstevného deníkového proudu obrazů, které typicky reprezentují autorův mentální rozvrat na konci 90.-tých let. „Já mám místo uší oči!“