SATAN MEZI NÁMI + PPPP

UPOZORNĚNÍ: NEVHODNÉ PRO FOTOSENZITIVNÍ DIVÁCTVO

SATAN MEZI NÁMI
ČR 2023 / 70 min. / Super8, 16mm

„Chtěl bych mít smutek všeho toho, co rostlo, vykvetlo a zrálo marně, pro nikoho…“ - Martin Ježek

Meta-film, který neměl nikdy vzniknout, protože nikdo nesmí beztrestně parazitovat na věčně kvetoucím květu filmového průmyslu.

Ježek se přesto upsal ďáblu, myslel si, že je nějaký Faust, hrál si s čertem i s černou magií a projekt zrealizoval. A to se v dnešním světě zaměřeném na zisk a úspěch neodpouští. Čeká ho věčné zatracení a ohně pekelné. A dobře mu tak. Aspoň nebude dál škodit těm, kteří nežádají od světa nic jiného než klid na práci. 

Dílo parazitující na filmu Vojtěcha Maška Arvéd.

režie: Martin Ježek
střih: Hedvika Hansalová
hudba: Martin Klapper

Komentář Milana Klepikova (sic!): Tedy černá magie na druhou. Ale zastavme se na chvíli u této autorovy explikace. Na jedné straně je tu tedy Arvéd, úspěšný a „ziskuchtivý“ lístek z „věčně kvetoucího květu filmového průmyslu“. Na druhé straně dílo nenapravitelného kazisvěta Martina Ježka, který tu veškerou jemu protivnou nádheru mefistofelsky podrývá a sám sebe utvrzuje v přesvědčení, že to, co činí, je nedovolené, ba zatraceníhodné! Vědomí, že jeho boj je od počátku marný a že ho prohraje, stejně jako sen o svém prokletí a definitivním vyhoštění z české kinematografie si ovšem vrchovatě užívá a prozrazuje tím, že v jeho už ne tak mladých údech dodnes nepřestal proudit sympaticky juvenilní duch „bouře a vzdoru“. Při zvolení optiky méně romantické bychom ovšem celý případ mohli vidět skoro opačně. Na jedné straně Martin Ježek, jedna z nejdéle činných a nejvíce zavedených a milovaných postav českého filmového experimentu. Na straně druhé o rok mladší Vojtěch Mašek, filmař nikterak etablovaný: Arvéd, jeho první celovečerní film, nebyl shledán hodným účasti v hlavní soutěži festivalu v Karlových Varech (českou kinematografii podle soudu kurátorů lépe reprezentovaly snímky Hranice lásky a Slovo), zatímco pro akademiky Českého lva i pro oscarové nominátory byl zase nejlepším domácím filmem roku 2022 Il Boemo. Poukazem na Arvédovo nepřijetí českým kulturním establishmentem bychom ovšem zbavili cejchu absolutního vyvrhele Martina Ježka a taková de-diabolizace je jistě to poslední, oč stojí.

PUSSY POWER PORNO PROJECT | Martin Ježek, Kryštof Kočtář, Kryštof Pátra, Kryštof Richter

Filmově – zvuková improvizovaná performance pracující s nalezeným (found footage), sexuálně explicitním materiálem z dob, kdy filmová i jiná pornografie byla přísně soukromým materiálem a její držení bylo trestně stíháno (10. – 60. léta 20. století). Obrazovou složku tvoří čtyři simultánně běžící 8mm projektory, jejichž obraz je manipulován přímými zásahy do projekce (barevné filtry, předsádky, změny rychlosti atd.) a vytvářející na plátně specifickou, neustále se proměňující koláž čistých filmových obrazů. Zvukový doprovod obstarává proměňující se sestava improvizačních hudebníků a hráč na předpotopní analogový syntetizér Casio SK – 1. Celé vystoupení je čistě improvizované s předem danou dobou trvání 50 – 60 minut. Vzhledem k charakteru filmového materiálu není vhodné pro mladší 18 – ti let.

Martin Ježek je jedním z nejvýraznějších českých představitelů experimentálního strukturálního filmu. Vystudoval produkci a střih na FAMU. Kromě autorských filmů realizoval několik adaptací (např. Dům daleko Věry Linhartové). Od roku 2007 vytváří tzv. kolektivní filmy (např. Druhá liga, 2007).