HAPPY HOUR

150 polystyrenových desek, tři performeři a nekonečně mnoho generovaných struktur.

Happy Hour je divadelní minecraft, který se inspiruje aktuálním děním kolem umělé inteligence a pokouší se převést principy jejího fungování do divadelní podoby. Od jednoduchého ke složitému, od konstrukce k dekonstrukci. Během jedné hodiny se na jevišti postaví a zase zboří mnoho staveb, které vždy něco konkrétního připomínají: bažinu, jezero, hřbitov, ledovec, věž, chrám, pevnost...  jakmile je ale stihnete identifikovat, už se rozebírají a staví se nové. Frenetická aktivita performerů tak  připomíná proces strojového učení, kdy se neuronové sítě pomocí zpracovávání obřích objemů dat pokoušejí napodobit svět lidí, naše vlastnosti a chování. Nevyhnutelně nastává situace, kdy se napodobenina blíží k originálu, kdy překračuje hranice, které se dosud zdály jako nepřekročitelné.

A stejně tak, jako počítačoví vědci nejsou u složitých algoritmů postavených na hlubokém učení  schopni porozumět cestě, která vedla k výsledku, tak i dění na jeviští může připomínat pohled do černé skříňky. Vzniká něco, co přesahuje naše možnosti, čemu nerozumíme a co nás již nepotřebuje. Happy Hour nabízí skrze silný vizuální zážitek možnost nahlédnout do zvláštního světa, ve kterém již pro nás není místo a zameditovat  si tak nad možnostmi člověka v éře končící lidské výlučnosti..

"Happy Hour nabízí rafinovanou směs humoru a depresivnosti." - Lucie Kocourková (Divadelní Noviny)

"Happy Hour bez jakékoliv pompy nabízí tak masivní paralelu lidský civilizace, že se mi z toho zamlžily brejle - aniž bych je vůbec vyndal z kapsy." -Martin Špetlík (světelný designér)

Koncept, režie, scénografie: Jan Mocek
Umělecká spolupráce: Tinka Avramova, Irina Andreeva, Pierre Lac
Hrají: Tinka Avramova, Irina Andreeva, Arseniy Mikhaylov
Hudba: Matouš Hekela
Zvuk, světlo: Ondřej Růžička
Konzultace: Sodja Lotker
Produkce: Táňa Švehlová, SixHouses z.s.
Foto: Adéla Vosičková, Martin Špelda

Premiéra: 30. 10. 2023, Alfred ve dvoře, Praha

Projekty Jana Mocka se pohybují na hranici divadla a vizuálního umění. Ve svých performancích kombinuje prvky popkultury, politiky a dokumentu a zaměřuje se v nich na současná témata. Zářící město (2015), Shadow Meadow (2017), Fatherland (2018), Virtual Ritual (2019), I am the problem (2020), Present: Perfect (2021), Krajina s bažantem, zajícem a srnkou (2022) jsou jeho poslední inscenace, které se objevily jak na tuzemských, tak na zahraničních festivalech např.: Fast Forward Dresden, Submerge Digital Arts Festival, 4+4 dny v pohybu, Use the City Košice ad.. Své projekty uvádí spolu s Táňou Švehlovou v rámci vlastní produkční platformy SixHouses. Je členem platformy In-Situ.

https://janmocek.org/